Knih a článků o hodných a nevinných přesídlovaných Němců zlými Čechy je celá řada

Téměř všechny začínají květnem 1945 a končí zhruba v posledních měsících roku 1946, kdy přesídlení bylo dokončeno. O historických souvislostech, o zákonitostech příčin a jejich důsledků tato díla nepojednávají. Zpravidla objektivita zpracovaných událostech je nedostatková, někdy až silně.

Znovu se proto vrátíme k názorům na Německo a Němce z válečného období na to, jak by poválečné Německo mělo vypadat. Uvedeme několik pohledů ze spojeneckého tábora, o kterých se dávno již nepíše, přestože tehdy odrážely celkovou válečnou situaci a zvláště pak hrůzné zločiny Němců, o kterých se v uvedené době zcela otevřeně mluvilo.

Velmi zajímavé jsou i názory spojeneckých státníků, vojenských velitelů na to, jak se Němců po pádu jejich nadvlády rychle zbavit. Proč? Němci v některých místech, kde sídlili, kladli i ozbrojený odpor, který stál stovky životů a tisíce raněných. Samozřejmě se o tom „kroniky vyhnání německého obyvatelstva“ z jejich „domovů“ nezmiňují. Němci jen vzácně zaznamenávají jejich živelný, často i však organizovaný odpor proti spojeneckým armádám a osvobozeném obyvatelstvu. Šlo nejen o wehrwolfy, ale i o skupinky ozbrojených německých vojáků, esesáků, které procházely našim územím na své cestě do západních okupačních zón.

Ale abychom byli konkrétní. Jednou z takových knih, které líčí osudy „vyháněného“ německého obyvatelstva z Československa, jsou „Poválečné ‚excesy‘ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování“, vydanou v roce 2005. Autorem knihy je Tomáš Staněk. O tomto dílu mluví i PhDr. Václav Kural, CSc., v článku „Pečlivé účtování českých hříchů na sudetských Němcích“, který hned následně vyvěsíme.

ČNL